Omluva

Mrzí mě, že jsem s psaním přestala. V mém životě se udály obrovské změny a já ztratila potřebu neomezené víry v Boha. Nepřestala jsem věřit úplně, ale vůbec jsem se nemodlila, protože jsem byla přesvědčená, že všechno musím ustát sama. Dnes vím, že to ne vždy jde, ale místo k Bohu se obracím ke svým bližním a k božským bytostem jen v případě, že jsem opravdu zoufalá. Boha stále miluji, stejně tak všechny bytosti, co se k němu pojí, ale nemám potřebu se k nim utíkat. Přesto si myslím, že je důležité o nich dále psát, aby se o nich svět dozvěděl. Přestože se k nim neobracím s prosbou o pomoc, jsem moc ráda, že tu jsou a když občas na zahradě zahlédnu vílu, naplní mě to obrovskou radostí. 

Doufám, že jste tedy na tento blog nezanevřeli a já se co nejdřív pokusím přidat další článek. 

Děkuji za vaše ohlasy.